Ahoj Laďko. Asi první, co každého napadne, tak otázka, co Tě přivedlo k focení?

Ahoj Luďku. Jsem ráda, že se mě na to ptáš, tuto otázku mi totiž lidi moc nepokládají. Již od mala mám ráda fotografie. Ráda jsem si je jako dítě prohlížela ve fotoalbu, a bylo mi v tu dobu jedno, zda je to fotografie z rodinného fotoaparátu nebo nějaká od profesionálního fotografa. Fotografie pro mě vždy byla vidina do minulosti a je to zachycení úžasných okamžiků. Už jako malá jsem si přála svůj fotoaparát, ale využívala jsem takový ten obyčejný na film a brávala ho často ven mezi kamarády nebo na výlety. Bylo mi jedno co fotím, hlavně že jsem zaplnila celý film a dávala tam další. Pamatuji si, že moje maminka měla doma v košíku plno nevyvolaných filmů, které byli jen ode mě a myslím že se nikdy nevyvolali.  K focení jsem pak přičichla popravdě v dospělosti jak slepá k houslím. Neznala jsem žádná vepsaná pravidla o tom, jak by měla fotografie skutečně vypadat. Přesto jsem každý den při procházce se synem v kočárku brala svůj starý kompakt a fotila různé věci, které se mi v tu chvíli zalíbili. Vždy jsem měla pocit, že své okolí přírody a okolí davu lidí vnímám jinak než ostatní. Dokázala jsem se podívat na určitou krajinku nebo místo v parku a v hlavě se mi promítaly myšlenky, jak by bylo krásné tam postavit slečnu v takové póze v takových šatech apod. Ovšem tenkrát jsem na takové focení neměla odvahu. Neustále jsem fotila svého syna, a i když to byl docela starý kompakt, fotky na něm byli nádherné a začala jsem snít o svém profesionálním zrcadlovém fotoaparátu. Postupem času se mi podařilo fotoaparát získat a začala jsem se sama učit veškerá pravidla, přidávala jsem své práce na různé fotoskupiny a žádala jsem o rady, co je potřeba zlepšit. Nejlepší učení totiž bylo i v té nejdrsnější kritice od různých lidí, co mi pod příspěvky psali. Sama se nepovažuji za profesionální fotografku, ale focení je dnes pro mě vším a nedokážu si život bez něj představit.

Tak to jsme začínali podobně. Vývojka, ustalovač, co se nepovedlo, už nešlo opravit, což byla dobrá škola. Myslím, že začít bez pravidel a fotit, že je dobrý způsob. Pamatuješ si značku svého prvního fotoaparátu?

Ano pamatuji. Nebyl to tedy úplně můj vlastní fotoaparát. Byl tenkrát mého bývalého přítele, který se taky trochu o focení zajímal, ale spíše okrajově. Byl to obyčejný Nikon D5100 ale i přesto že byl obyčejný pro začátečníky, dali se na něm kouzlit úžasné fotografie. Ovšem postupem času každý fotograf zjistí, že už potřebuje lepší techniku, aby mohl nejen stoupat, ale také se ve fotografování rozvíjet. Fotím skoro 7 let, a vím, že je ještě plno témat, které jsem si nezkusila. Jsem pro každou zkoušku „odvahy“ co se týče focení, experimentování apod. Popravdě nefotím na 100 % dle pravidel. Takové fotky mě nebaví. Nikdy jsem nechtěla fotit to co ostatní. Ráda se odlišuji a tu svoji odlišnost se snažím vložit i do mé práce.

V tom je krása fotografie. Žádná není stejná. Každý fotograf má svou techniku. Svůj rukopis, jenž si postupně vytváří. Jak je to u Tebe? Máš již zaběhnutý svůj styl a témata, nebo ještě hledáš to pravé srdcové?

Máš pravdu Luďku, každý má svůj rukopis a neměl by kopírovat jiný. Dnes již fotím skoro každý den, když mám volný čas a také možnosti. Když se mě někdo zeptá co všechno já fotím, tak: ,,Vše kromě pohřbů a porodů“. Fotím svatby, rodinné fotky, děti a občas i různé akce. Nejvíce mě lidé znají díky focení URBEXU (opuštěná místa). Dnes již bohužel takové místa nevyhledávám, protože na to není čas. Ale díky Urbexu jsem si uvědomila, že jsou mnohem lepší a krásnější místa pro focení modelek a modelů, než jen samotná příroda nebo street focení. A právě díky tomu jsem si našla to pravé srdcové jak říkáš, a to je focení ,,Gothic/Metal ,, přímo na těchto místech. Stačí i jedna malá místnost a fotografickému oku se ihned vybaví různé nápady, jak by vypadala souhra světel a stínů. U tohoto focení mě nejen baví si modelku sama připravit, nalíčit, obléci a naaranžovat, ale také si velmi užívám ty hodiny a hodiny práce s úpravou samotných fotek. Nebráním se nápadů s krví, kostmi, lebkami apod. Tento styl a téma mi není cizí. Miluju černou barvu a sama tento styl zbožňuji, nejen díky oblékání ale i stylu hudby.  Sama si kupuji oblečení pro své účely buď k zapůjčení pro modelky nebo i pro své vlastní focení, když jednou za uherský rok si sama stoupnu na druhou stranu objektivu.

Přivádíš mne hned na několik otázek. První, co bych se zeptal, jak vidíš dnes možnost nekonečných změn a úprav v počítači? Není přeci jen lepší kompletní příprava scény a modelu, než pozdější úpravy v počítači?

Ano, samozřejmě že je mnohem lepší fotografii vyfotit tak, aby se na ní už co nejméně upravovalo. Jsem toho názoru, že dnes je větší umění si fotku samotnou naaranžovat v reálném prostředí než pak dodělávat jakékoliv fotomontáže, které mi občas přijdou, že neukazují realitu, ale spíš pocit nesmyslů. Takto i já své focení praktikuji. Ovšem u Gotic/ Metal focení je to přeci jen větší zásah do fotek. Nemyslím zásah do modelky ale spíše o to zpracovat barevný tón pozadí a samotné kompozice a víc si pohraji se světlem. Občas přijedeš na určité opuštěné místo, a zrovna v tu chvíli by sis řekl, že by bylo úžasné, kdyby do těch špinavých oken plných pavučin a jemné prorostlé plísně zářil jemný paprsek slunce, ale on zrovna nezáří. Protože na samotné místo se dostaneš dle možností a času. Pro taková místa jsem schopná ujet stovky kilometrů, ale fotografie pak stojí za to i díky samotnému prostředí. Gothic/ Metal fotky dělám trochu temnější, vždy samozřejmě záleží na samotném nápadu.

Zcela s Tebou souhlasím. Navíc je focení pak i úžasným zážitkem už při přípravách. I to je pro nás problém pravidel. jako například bledá pleť. Jsme mimo běžná pravidla. Co komunikace a navození pohodové nálady? U portrétu je to dost důležitý prvek.

Komunikace a pohodová nálada je to nejdůležitější, co musí být mezi oběma, jinak se fotky nemohou nikdy povést. Já si vždy modelky/modely vybírám sama, jak mě zaujmou. Nemyslím krásou, ale stačí třeba komunikace, kterou běžně provádím před samotným domlouváním focení. Vždy se snažím být tolerantní vůči přání modelky, nenutím je nikdy do něčeho, co si nepřejí. Ukazuji návrhy fotek, které témata by se mohla líbit. Jsem člověk pro každou srandu a nikdy se nebráním odvázání, legrace a komunikace. Díky focení jsem si dokázala najít plno přátel po celém Česku. Kdo mě zná osobně ví, že jsem svá, trochu praštěná, neustále vysmátá a s každým se snažím skvěle vycházet. Mám i mezi modelkami/modely své oblíbence, které fotím častěji a vždy když skončí samotné focení, už se domlouváme na další, protože to je hlavně skvělé odreagování od běžné rutiny života. Jak jsem řekla... Focení je můj život... Je to láska navěky.

Což je právě tím svatým grálem fotografií. Přenáší se do ní duše a pocity fotografa i modelky. Zmínila jsi nenucení do něčeho, co nechtějí. Setkáváš se někdy s mylnou reakcí ohledně některých stylů focení?

Ano, je mnoho dívek a mužů, kteří se brání samotnému focení aktů nebo glamour focení. Popravdě se nedivím, protože tam už je to o důvěře mezi fotografem a modelem. Mnoho dívek bud nechce, protože se stydí nebo si přijdou méněcenné. Případně jim to zakazuje partner, nebo také jejich víra. Ale jak jsem řekla, nikdy nenutím, ale tuto možnost samozřejmě ráda nabídnu, protože mi tato parketa není cizí a už mnohokrát jsem tuto možnost měla. Tam už pak záleží na dohodě mezi námi, zda fotku samotnou mohu publikovat nebo jí nezveřejním a bude pouze pro oči samotné modelky. Někdy se setkávám s případem, kdy modelka si myslí, že focení glamour je jen nahota nebo spodní prádlo ale není tomu tak. Samotný glamour je nejvíc praktikované focení ve světě módy a také focení portrétů. Nezáleží úplně na samotném oblečení ale spíše zachytit ženskou krásu, její křivky a eleganci která může jemně hraničit s provokací. Zatím jsem se osobně nesetkala se špatnou zkušeností na mou osobu ohledně nedůvěry. Focení je dnes podivně spojené se sexistickým postojem od různých rádoby ,,fotografů,, kteří nechtějí fotky pro umění, ale pro svojí potřebu. Možná protože jsem žena, tak se mi to ještě nestalo, ale bohužel vídám na určitých skupinách nedůvěryhodné osoby. Jak jsem předtím zmínila komunikaci mezi fotografem a modelem. Není jen o tom, aby byla později nahozená lepší atmosféra a nálada do fotek, ale také nejít hned s každým fotit, kdo se nabízí.

Souhlasím, také upřednostňujeme osobní domluvu před focením a poznáním všech zúčastněných. Vrátil bych se teď ještě k jedné věci, co jsi zmínila. Ty a pozice před objektivem. Jaké je, stát na druhé straně?

Zajímavá otázka Luďku, je to úplně něco jiného. Vždy si modelky sama aranžuji, protože sama vidím, jak je to nejlepší mým okem. Ale když před objektivem stojím já sama, nevím pořádně co dělat nebo jak se tvářit, což je docela vtipné. A když už se nakonec fotky podaří, říkám si, že jsem mohla udělat daleko víc pro to, aby se povedli. Dříve než jsem se samotnému focení začala věnovat, dostávala jsem různé nabídky od fotografů ohledně focení. Nemohu říct, že bych to praktikovala nějak často ale sem tam 1-2x za rok si fotografie nechám udělat. Je to pro mě hlavně vždy nová zkušenost.

Takže jsi si zkusila i druhou stranu objektivu. Máš ještě nějaké aktivity spojené s focením?

Ano mám. Snažím se tak 2-3x ročně pořádat fotografické workshopy. Vždycky najdu nějaké velmi pěkné místo k focení. Většinou to bývá opuštěné místo, které je přímo stvořené pro více témat k focení, nejen Gothic. Mám svou skupinku fotografů a modelů/modelek, kteří se vždy velmi rádi zúčastní a občas přijde někdo nový mezi nás. Workshopy dělám zadarmo, pro odreagování a každý si přijde ke svému. Na workshopu se popravdě nejvíce vyblbnu. Když jiný fotograf potřebuje poradit, jsem jim po ruce. Zatím můj nejlepší workshop byl letos v květnu, kdy se zúčastnilo plno lidí, atmosféra pro focení byla úžasná a odnesla jsem si z něho víc fotek jak nikdy předtím.

Máš nějaké obecné rady pro začínající fotografy?

Určitě co nejvíce fotit, neřešit pravidla a experimentovat. V exteriéru fotit jen ráno nejlépe při východu slunce, nebo později v předvečer, protože fotky na ostrém slunci se nikdy nemůžou povést. Rozhodně začínat nad něčím lehčím jako jsou krajinky a momentky lidí, nepouštět se hned do něčeho těžkého. Nejlépe se seznámit se svým fotoaparátem, protože to bude později ten nejlepší přítel. Najít si ve focení svojí vlastní zálibu a být trpělivý, protože fotit se člověk nikdy nenaučí za pár dní. Pokud se najde nějaký kritik, hned neházet focení za hlavu.

Když odbočíme od focení, je čas ještě na nějaké záliby?

Asi se to nedá úplně brát jako záliba, ale rozhodně nevydržím bez své metalové muziky. Metal jako takový je pro mě lék na duši. Nerozlišuji druhy, poslouchám to, co se mi líbí, od Power Metalu až k Death Metalu.  Když zrovna nejsem v zaměstnání, trávím čas se svojí rodinou.

Co plány do budoucna? Chystáš nějaké projekty?

Ano, chystám jeden projekt. Prozradím jen jedno. Půjde o sérii fotografií, kde lidé budou vykreslovat své pocity, myšlenky a charakter. Více o projektu nepovím, nechte se překvapit. Dále mám na příští rok dohodnuto pár charitativních akcí pro postižené děti, kde vždy figuruji jako fotografka. Rodinám dětí udělá vždy radost, když mají hezké fotky. Nebo se fotografie používají do kalendářů za účelem veřejných sbírek. V roce 2018 jsem přispěla fotografiemi do jednoho kalendáře, díky jehož prodeji se dokázalo vybrat několik desítek tisíc korun pro jednu mladou slečnu a její elektrický vozík. Příští rok hodlám pomoci zase.

To jsou úžasné aktivity a plány. Poslední otázka. Když by chtěl někdo s Tebou spolupracovat, nebo měl zájem o fotografie, jak Tě může kontatkovat?

Pokud by někdo měl zájem se mnou spojit ohledně focení, stačí na mém Facebookovém profilu: Laďka Kolbertová. Zde uvidí zároveň mé portfolio. Mám hodně sledujících uživatelů a každý nový mě vždy potěší.

Děkujeme za Tvůj čas Laďko a přejeme mnoho úspěchů jak při focení tak v životě. Pro ty, kteří se chtějí seznámit s Laďky prací, případně mají zájem o focení, odkazy naleznou u toho článku.